Naše výrobky

Automobilové benzíny

Automobilový benzín se stejně jako většina ostatních motorových paliv skládá hlavně z uhlíku a vodíku. Při jejich spalování s kyslíkem se uvolňuje tepelná energie, která se následně, s větší či menší účinností, přeměňuje na energii mechanickou. Spalování kapalných paliv je výhodné zejména proto, že rychle hoří, poměrně snadno se skladují a provoz je bezpečný.

Podle často používané definice je automobilový benzín směsí převážně ropných uhlovodíků vroucí v rozmezí zhruba 30 až 210 °C se 3 až 12 atomy uhlíku v molekule. K tomu, aby tuto směs bylo možné použít jako motorové palivo pro zážehové motory, však uvedená charakteristika nestačí. Palivo musí vyhovovat ještě mnoha dalším kvalitativním parametrům.

Benzín se začal používat jako motorové palivo koncem 19. století. Šlo o produkt získaný prostou destilací ropy, jehož vlastnosti byly dány náhodnou skladbou uhlovodíků v závislosti na původu zpracovávané ropy. S postupným vývojem a zdokonalováním benzínového motoru konstruktéři zjišťovali, že různé benzíny mají na výkon motoru různý vliv, a to především ve vztahu k průběhu hoření komprimované směsi benzínových par se vzduchem ve válci motoru, což se projevovalo větším či menším sklonem k předčasným detonacím, tzv. „klepání“ motoru.

Jako měřítko tohoto jevu bylo zavedeno oktanové číslo. A právě jeho zvyšování se ukázalo jako nejvýznamnější předpoklad dosažení vyššího výkonu zážehového spalovacího motoru. Cesty k tomu jsou v podstatě dvě: úprava složení automobilového benzínu a použití vhodných přísad. Vývoj kvality automobilových benzínů až dodnes představuje vlastně různé variace a kombinace těchto variant doplněné neustále rostoucími požadavky na snižování plynných emisí a ochranu životního prostředí. V souvislosti se zdokonalující se konstrukcí spalovacích motorů a rostoucím kompresním poměrem požadavky na antidetonační vlastnosti, tj. oktanová čísla, postupně rostly a ustálily se na současné úrovni v polovině sedmdesátých let.

Osmdesátá léta můžeme charakterizovat jako období razantního snižování obsahu olova, na jehož bázi byla nepoužívanější antidetonační přísada, v automobilových benzínech. Z původních hodnot dosahujících až téměř 1 gram olova na litr byl u nás jeho obsah postupně snižován až na 0,15 g Pb/l v roce 1987, což je tempo, srovnatelné s nejvyspělejšími státy Evropy, před námi byla snad pouze SRN a skandinávské státy. Dosažení požadovaného oktanového čísla bez použití antidetonačních aditiv zejména olovnatých umožnil rozvoj rafinérského průmyslu.

V roce 1985 byla u nás zavedena výroba bezolovnatého benzínu BA-91, zpočátku především pro vývoz. Koncem 80. let se z bezolovnatého benzínu s oktanovým číslem 91 přešlo na tzv. Eurosuper s oktanovým číslem 95. Podíl bezolovnatých benzínů u nás rychle rostl, zejména v souvislosti se zavedením katalyzátorů výfukových plynů, na které olovo působí jako katalytický jed. Od 1. 1. 2001 je používání olovnatých automobilových benzínů na území ČR zcela zakázáno, stejně jako v ostatních zemích EU. V současné době je zdaleka nejrozšířenějším používaným typem autobenzínu Natural 95 Super – jeho spotřeba představuje zhruba 4/5 celkové spotřeby autobenzínů na našem trhu.

Nejdůležitějším faktorem ovlivňujícím kvalitu automobilových benzínů jsou v současnosti rostoucí požadavky na ochranu životního prostředí. To se projevuje zejména ve snižování obsahu aromatických uhlovodíků a zejména benzenu, obsahu síry a omezování celkové těkavosti autobenzínu.

V současné době musí vyráběné automobilové benziny vyhovovat požadavkům na maximální obsah aromatických uhlovodíků ve výši 35 % V/V, obsah benzenu nesmí překročit 1 % V/V a obsah síry musí být pod 50 resp. 10 mg/kg.